“Je ve svém pokoji a něco dělá na počítači či telefonu, už s námi ani nejí, co máme dělat?”
Takhle podobně někdy znějí úvodní slova rodičů, kteří se dovolají na Národní linku pro odvykání. Nevědí, jak vylákat své dospívající dítě z virtuální reality zpět do běžného života – k popovídání, k přípravě do školy, k dodržování obvyklého rytmu dne s ranním vstáváním, jídlu v obvyklou dobu a u stolu spolu s ostatními členy rodiny, plněním domácích povinností apod.
Máme nyní na mysli především dobu od nástupu puberty do cca 18 let, kdy i sami rodiče ještě vnímají svou nezastupitelnou výchovnou roli, ale nevědí si rady, jak na to jít. Říkají, že vyzkoušeli vlídnost, domluvy i výhrůžky, ale jen pozorují, jak se jejich dítě odtahuje do světa, kterému sami příliš nerozumějí.
Někdy je šikovné podívat se na problém netolismu, jak zní odborný název závislosti na sociálních sítích, z širšího pohledu. Uvědomit si, jaké okolnosti a souvislosti mohou hrát důležitou roli.
- Mít chvilku oddechu od neposedného batolete je pro každého rodiče velkým lákadlem, takže naučit ho používat tablet nebo půjčovat mu svůj chytrý telefon je tak úlevné!
- Ne každý rodič je dostatečně zdatný v používání chytrých telefonů nebo počítačů, někoho to zase až tak nezajímá, ostatně řada aktivit, her nebo aplikací je i vyvíjena primárně pro děti a dospívající.
- Řada dospělých s hranicemi mezi reálným a virtuálním rovněž bojuje a je on-line i v situacích, které narušují soukromí nebo rodinný život (namátkou: opravdu je potřeba brát si telefon na toaletu a tam vyřizovat hovory, opravdu je nutné při stolování kontrolovat pracovní maily?)
Dítě nasává to, co doma vidí
Výchova k zacházení s elektronickými “hračkami”, jež dítě přenesou do on-line prostředí, začíná v době, kdy samo ještě tyto přístroje neovládá. A určitě nespočívá ve výchovných promluvách do duše, ale především v každodenním životě rodiny, protože dítě do vyřčených i nevyřčených pravidel vyrůstá a vstřebává je. Jak s chytrým telefonem zacházejí rodiče? K čemu ho používají? Je to jediná zábava? Kde všude je telefon na prvním místě a kde a kdy je naopak odklizen, pokud vůbec je někdy odklizen? Má přednost rozhovor s partnerem, nebo zvonící telefon? Zdánlivě jsou to drobnosti, ale děti nasávají to, v čem žijí.
Určitě nejde o to izolovat děti od virtuální reality, zranitelné jsou jak ty, které on-line jsou neustále a bezhraničně, tak i ty, které s on-line světem nejsou zdánlivě v žádném kontaktu. Zdánlivě proto, že jejich kamarádi se v on-line prostoru určitě pohybují.
Podobně jako se dítě postupně osamostatňuje a jednoho dne ho rodiče samotné pustí do školy, i když na cestě musí přejít přes rušnou silnici, se můžeme dívat i na problematiku prolínání života off-line a on-line. Oba tyto světy se potkávají a prolínají – například v nastavování a dodržování rodinných pravidel. Ale nejen to. Nejde jen o samotná pravidla, jde o to, jaký důraz na co klademe, jaké hodnoty preferujeme a jak se to projevuje v našem každodenním žití.
Jakou inspiraci bychom rádi rodičům nabídli?
Především se dívejte na výchovu z dlouhodobé perspektivy, nejen jako na nahodilé události, na které jako rodiče musíte reagovat. Pokud chcete svou ratolest učit zacházet s telefonem, počítačem, tabletem apod. Podívejte se nejprve z nadhledu, jak to zvládáte vy sami – můžete svým dětem jít příkladem? Jaké způsoby zacházení jim chcete předat?
Místo jednoduchého zakazování se jich doptávejte, co se jim na počítačových hrách nejen v on-line prostoru líbí, vyzvěte své děti, aby vám ukázaly, jak hra vypadá, co přesně dělají a přirozeně tak z on-line prostředí přejděte do off-line. Tím, že projevíte zájem o to, co dítě baví, budujete vzájemný vztah a důvěru.
Pomozte dětem vybrat hry vhodné pro jejich věk.
U menších dětí je šikovné, pokud si hrají na počítači ne o samotě ve svém pokojíčku, ale v místnosti, kde je i někdo dospělý. Jednak jim můžete pomoci při technických potížích, ale především je tím chránit, pokud by se při hře seznámily s někým, kdo ji chce ublížit.
U starších dětí (2. stupeň základní školy a středoškolské období) nabývá stále více na důležitosti jednak téma hranic a jejich testování (co si dospívající může dovolit), ale také téma vlastní odpovědnosti. Chce vaše dítě být déle on-line? Pak hned nezakazujte, ale ptejte se, jak si to představuje, co navrhuje, aby dostálo svým povinnostem a domluvte pravidla – on-line je volný čas, takže povinnosti doma, škola, dostatek spánku a pravidelné rituály (např. společné jídlo a společné rodinné aktivity) mají prioritu a až po jejich splnění nastává čas pro aktivity na síti, které pak můžete respektovat.
Připravte se na to, že i vzhledem k věku bude vaše dítě zkoušet dohody “ožulit” a mít víc výhod než povinností.
Domluvená pravidla je třeba hlídat
Určitou pastí, do které rodiče padají, je to, že jsou přirozeně zvyklí pečovat a starat se. To samo o sobě není špatné, ale pokud vycházíme příliš vstříc někomu, koho právě pohlcuje on-line prostředí, bude to kontraproduktivní. Pokud tedy domluvíte s dospívajícím nějaká pravidla a vzájemně si je odsouhlasíte, počítejte s tím, že to budete především vy, kdo bude muset jejich dodržování ohlídat, a to nejen ze strany vašeho dítěte, ale především ze své vlastní strany!
Možná se tedy váš potomek bude vztekat, že už mu nepřinesete jídlo až do jeho pokojíčku, aby nebyl o hladu, když nedokáže hru ukončit, nebo když budete vyžadost dodržení nějaké povinnosti. Konec konců, od koho jiného než od vás se má vaše dítě naučit dodržet domluvená pravidla a dané sliby?
A víte, co? Udělejte si nejprve sami u sebe on-line test závislosti na internetu, ať máte obrázek o tom, jak jste na tom vy sami, než půjdete to samé řešit se svým potomkem. Pokud je vašemu dítěti více jak 15 let, je tento test vhodný i pro ně.
V případě, že si nejste jako rodiče jistí, jestli vaše dítě už nesklouzává k závislosti a chcete se o tom někým nezávazně poradit, můžete bezplatně kontaktovat Národní linku pro odvykání na telefonním čísle 800 350 000.
Autor: LŠim