Rubriky
Články Ostatní

Systém péče v adiktologii

Máte někoho ve svém okolí, u koho máte podezření na syndrom závislosti na návykové látce? Nebo dokonce vy sami cítíte, že vám užívání určité návykové látky přerůstá přes hlavu a ztrácíte kontrolu nad užíváním? Pokud ano, existuje několik různých typů zařízení, které v rámci ČR poskytují pomoc lidem se závislostí. 

Hovořit tedy lze o tzv. systému péče v adiktologii. Tento systém péče je rozdělen do několika od sebe se lišících služeb, které se specializují vždy na určitou adiktologickou klientelu. Tento článek základně vysvětluje rozdíl mezi jednotlivými typy služeb.

První typem služby jsou ambulantní programy. Ambulantní programy bývají specifické tím, že každý z klientů dochází ke svému terapeutovi na pravidelné zhruba hodinové sezení v různých intervalech (1x za týden, 1x za dva týdny či 1x za měsíc) dle individuální potřeby klienta. Sezení následně probíhá pouze mezi terapeutem a daným jedince, tudíž je zde dodržována určitá míra diskrétnosti. Následně se vrací do svého přirozeného prostředí. Výhoda ambulancí je fakt, že nezasahují markantně do běžného života jedince a sociálního prostředí. V tomto případě léčby jedinec může nadále chodit do zaměstnání, školy, starat se o děti, atd.1

Pomoc lze také nalézt v ústavní léčbě, kde hovoříme o ústavní pobytové léčbě v nemocničních zařízeních. Ústavní léčba oproti ambulantní bývá mnohem intenzivnější. Léčba bývá nejčastěji poskytována prostřednictvím zdravotnických zařízeních, anebo psychiatrických léčeben. Programy tohoto typu léčby bývají střednědobé (2 až 6 měsíců) a pobytové. Daný jedinec tedy musí opustit své přirozené sociální prostředí. Po určité době, ovšem programy umožňují návštěvy či výjezdy. Jedinec v léčebnách má možnost využívat nepřetržité pomoci odborného personálu.2 S ústavní léčbou také úzce souvisí detox. Detoxifikační zařízení slouží ke zvládání akutních stavů intoxikace. Cílí na zvládání stavů, které by mohly daného jedince ohrozit na zdraví či na životě. A pro které, by byl pokus o domácí detoxifikaci nebezpečný.3

Denní stacionář je název pro službu, která se pomyslně nachází na středu mezi ambulantní a pobytovou léčbou. Stacionář svým programem představuje velmi intezvní ambulantní zařízení, ovšem klienti se po skončení programu vrací zpět do svých domovů. Nejedná se tedy o pobytový typ služby. Denní program trvá každý všední den minimálně 6 hodin.3 

Variantou dlouhodobé pobytové léčby, jsou tzv. terapeutické komunity.  Tento typ léčby poskytuje svým klientům střednědobou až dlouhodobou pobytovou léčbu ve chráněném prostředí. Délka léčby zpravidla bývá v rozmezí 6 až 18 měsíců. Terapeutické komunity především cílí na dlouholeté uživatele návykových látek, kteří mnohdy vlivem užívání vypadli z běžného sociálního života a fungování. Komunita se následně pokouší o sociální rehabilitace takového jedince. Cílí na osobní růst každého klienta a usiluje o vytvoření vzorců chování, ve kterých nebudou figurovat návykové látky.4 

Uživatelé nelegálních návykových látek, přesněji řečeno látek opiátového charakteru mohou využívat služeb substituční léčby. Prostřednictvím tohoto typu léčby dochází k záměně užívané opiátové látky za látku substituční (metadon, buprenorfin), která bývá aplikována jedinci méně invazivním způsobem a s méně potenciálními škodlivými důsledky.4  

Velmi obsáhlá skupina programů a služeb spadá do kategorie tzv. nízkoprahových služeb. Do této kategorie spadají kontaktní centra (káčka), některá substituční centra, terénní programy, výdejní automaty se stříkačkami či výměnné program.3

Pokud i po přečtení tohoto  článku váháte, kterou službu nejlépe zvolit pro sebe, či pro někoho blízkého, bez ostychu se můžete obrátit na naší bezplatnou telefonní linku 800 350 000, kde vám odborní tým konzultantů rád doporučí zařízení Vám přímo na míru. Konzultanti jsou schopni poradit typ zařízení a nadále také předat kontakty na konkrétní zařízení ve vámi zvoleném kraji či městě ČR. 

Autor: AV

Zdroje:

1 Nešpor, K. (2011). Jak překonat hazard: Prevence, krátká intervence a léčba. Praha: Portál.

2 Nešpor, K., & Csémy, L. (1996). Léčba a prevence závislostí: Příručka pro praxi. Praha: Psychiatrické centrum.

3 Kalina, K. (2003). Drogy a drogové závislosti: Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky.

4 Kalina, K. (2015). Klinická adiktologie. Praha: Grada Publishing.