Vyšetření moči je často používaná metoda pro vyšetření přítomnosti návykových látek. V závislosti na druhu látky je možno přítomnost prokázat až po dobu třiceti dnů.
Velký rozptyl detekovatelnosti má například marihuana, u níž se detekovatelnost pohybuje od jednoho do třiceti dnů v závislosti na míře užívání. U nahodilého uživatele je detekovatelnost v řádu 1-3 dnů, u denního uživatele pak 5-10 dnů, a u chronického uživatele se doba detekovatelnosti kanabinoidů v moči může vyšplhat až na měsíc2.
Další drogy, jako např. kokain či heroin, jsou z moči detekovatelné poměrně krátce, a to opět v rozmezí jednoho až tří dnů. U kokainu se detekovatelnost pohybuje ještě kratší dobu a to v řádu 24 hodin1. V případě párty drogy extáze je její detekovatelnost v moči od jednoho do pěti dnů a u pervitinu se bavíme o době 2-14 dnů2.
Hlavní výhoda testování drog z moči je, že se jedná o neinvazivní metodu a existují přesně definované práhy detekce spousty různých návykových látek. Existují však různé metody, kterými se látky v moči detekují a testy dle nich dělíme na tzv. screeningové a konfirmační1.
Screeningové testy jsou pouze orientační a na provedení jsou levnější. Příkladem screeningového testu mohou být i obecně známé “papírky”. Pro přesné určení jsou však potřeba časově i finančně nákladnější laboratorní testy, které se používají v situacích, kdy je přítomnost látky potřeba prokázat například před soudem. Testování (a i to orientační) by měl vždy provádět odborník. Po testování by totiž vždy měla následovat odborně vedená intervence. Pozitivní výsledek může být falešně pozitivní a testování by mělo proběhnout v bezpečném prostředí – nikoliv například ve škole.
V případě, že byste své užívání nebo užívání drog někoho blízkého potřebovali prokonzultovat, neváhejte se na nás obrátit na bezplatném telefonním čísle 800 350 000.
Autor: DABŽ
1Center for Substance Abuse Treatment. (2006). Substance abuse. Clinical issues in intensive outpatient treatment. Rockville, MD: Substance Abuse and Mental Health Services Administration. Získáno z https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK64092/
2Kalina, K. a kol. (2015). Klinická adiktologie. Praha, ČR: Grada.